Dne 30. září 1938 podepsali představitelé Anglie, Francie a Itálie s Hitlerem dohodu, podle které muselo Československo odstoupit Německu svá pohraniční území. Po tomto dnu postihly naši republiku drastické změny. V názvu státu se objevil rozdělovník. Druhá republika se za 188 dnů změnila ze svobodné plně demokratické země na hnědou republiku, jejímž vzorem se stala Mussoliniho fašistická Itálie. Zanikla 15. března 1939. Byla okupována Wehrmachtem a vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava se naše vlast stala součástí Velkoněmecké říše.

Odpor proti okupaci se projevoval letáky a ilegálními tiskovinami s výrazně protiněmeckým obsahem. Vznikly odbojové organizace Obrana národa, Petiční výbor věrni zůstaneme a sokolská Jindra.

Básníkovy ostatky byly tajně převezeny do Prahy 1. října 1938 ještě před záborem Litoměřic. Pohřbu na pražském Vyšehradě se zúčastnily desítky tisíc lidí. Na pohřbu promluvil kanovník vyšehradské kapituly Msgre. Bohumil Stašek. Mimo jiné, pronesl následující slova: „Karle Hynku Mácho, slibuji ti … před ostatky tvými i popelem z rozpadlých srdcích našich národních pracovníků a buditelů,…že nezapomeneme na váš horoucím vlastenecký odkaz, ale budeme jej věrně, poctivě a svědomitě plnit.“ Pro naše spoluobčany, kteří tehdy byli malými dětmi, to byl zážitek trvalý na celý život.

I při náboženských obřadech, kdy v chrámech zněla nejen slova Svatováclavského chorálu, nýbrž i vlastenecká kázání mnohých kněží, se zpevňoval národní duch odporu. Na protinacistická kázání pátera Al. Tylínka přitahovala zástupy lidí. Zúčastňovali se jich i známí bezvěrci.

„Bratři a sestry! Takový je hlas země české! Taková je prosba a napomenutí naší matičky, drahé vlasti a otčiny. Jaký bude náš hlas? Co slíbíme a řekneme své matce české? Slibme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým a všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme a až do posledního tlukotu srdce milovati budeme. (Shromáždění poutníků zvolalo: „Přísaháme!“) Přísahati budeme, že svou prací, svorností, národní jednotou a životem řízeným podle zásad křesťanské morálky postavíme opět vlast svou na onen stupeň cti, blahobytu a slávy, jakou prožívala v nejslavnější své minulosti, v dobách slavných českých knížat a králů a největšího z nich, blahé paměti Karla IV. (Shromáždění poutníků zvolalo: „Přísaháme!“) Tuto slavnou naši přísahu nechť Bůh a svatí naši patronové požehnáním svým a pomocí svou provázejí a potvrdí. Amen. (Závěrečná pasáž kázání)

Spisovatel Jan Vrba si tehdy zapsal:“Desetitisíce lidí tak mohly slyšet snad nejvlastenečtější řeč, která kdy od probuzení národa z české kazatelny slétla“. Po skončení kázání se rozhostilo ticho a vzápětí celé shromáždění zpívalo národní hymnu. Neohrožená slova vyšehradského kanovníka pochopitelně neunikla pozornosti okupantů. Nedlouho po Vavřinecké pouti byl Msgre B. Stašek zatčen a do konce války vězněn v Dachau.

Poutě konané průběhem roku 1939 postupně získávaly charakter národních manifestací. „Byly reakcí prostých lidí na okupaci. Celé jaro a léto 1939 bylo protkáno těmito demonstracemi, které vyvrcholily 28. října 1939, ….„Nacisté si uvědomovali nebezpečnost, která z těchto akcí mohla vyplynout“ popisoval historik Jan Němeček .